Sebeobrana je přirozenou reakcí na krizovou situaci – osobní střet s útočníkem. V rámci kurzů sebeobrany se jedinci učí, jak se ubránit běžným útokům, jak reagovat na agresory, ustát psychicky napadení, ohrožení zbraní apod. Sebeobrana je kombinací různých pohybových mechanik (úpolových disciplín) a psychických metod a taktik, jak snížit riziko zranění při napadení.
Nicméně bojovat s agresorem není tak snadné, jak se mnohým může zdát. Ve filmech, hrách, knihách a dalších médiích “hrdinové” vždy vítězí, často s minimem krvácení či poranění apod. Skutečný život je však na míru vzdálený těmto ušlechtilým představám. Na reálnou vyhrocenou situaci boje je málokdo z nás psychicky připraven – svou daň si vybírá šok, překvapení, ztuhnutí strachem a další podvědomé reakce, které snižují naši šanci se útočníkovi ubránit. Chladnou hlavu nám pomáhá zachovat znalost preventivních opatření, mezi které ovládání sebeobrany patří. Sebeobranou se zabývá také vědní disciplína Psychologie konfliktu.
Nutná obrana a trestná činnost
Předtím, než se začnete učit jednotlivé kroky sebeobrany, je dobré si ujasnit, kdy je můžete použít. Nutná obrana v “krajní nouzi” není trestným činem, pokud pomáhá odvrátit přímo hrozící nebezpečí/útok. Nicméně je potřeba volit obranu přiměřenou způsobu útoku, jinak by se z ní trestný čin mohl rychle stát. Útok je jakékoliv jednání cizí osoby, která ohrožuje zdraví, život, majetek. Rozeznáte-li přímo hrozící nebezpečí, můžete reagovat ještě předtím, než agresor poprvé zaútočí. Pokud ale agresor začne prchat a vy na něj budete dál útočit, už se nejedná o nutnou obranu! Jinak tomu ale je, pokud útočník prchá s např. vaší peněženkou (ohrožuje Váš majetek, a tedy je to nutná obrana) … Pro tyto případy se u soudu používá pojem “přiměřená obrana”. Například když vás napadne důchodce, protože jste mu zabrali volnou lavičku, určitě na něj nemůžete jít s paralyzérem nebo nasazeným boxerem. Stejně tak byste neměli zastřelit např. kapesního zloděje. Jinak řečeno, způsobený následek by měl být stejně nebo méně závažnější než ten, který vám hrozil. Můžete být obráncem i jiných osob, které se vyskytly v ohrožení. Ale i zde je potřeba dodržet “přiměřenou obranu”.
Obranné prostředky
V rámci obrany je možné použít řadu sebeobranných prostředků, mezi něž patří například boxery, elektrické paralyzéry, teleskopické obušky a tonfy, obranné spreje, střelné zbraně, útočné zbraně (nože ad.). V rámci jejich použití je však nutné se řídit zákony. Česká republika není Texas, máme tu celkem přísné tresty při zneužití sebeobranných prostředků (viz zejména §29 trestního zákoníku). Obranný prostředek je dobré zvolit podle svých silných/slabých stránek. Např. ženy si pravděpodobně nepořídí k sebeobraně boxery, protože v úderech nemají takovou sílu a je lepší se snažit zpacifikovat útočníka bezkontaktně na dálku pomocí např. pepřového spreje. Naopak pokud jste např. trénovaní v bojových sportech, pak se vám asi bude lépe “zvykat” na boj s teleskopickým obuškem apod.
Tipy na závěr
Sebeobrana neučí jen jak se bránit, ale především jak se do nebezpečné situace vůbec nedostat, tedy umět včas a správně takticky reagovat. V případě, že jste součástí konfliktu, většinou dochází k ústupu racionálního myšlení a jednáte v afektu. Tréninkem a opakováním si ale můžete vštípit základní zásady, jak se v případě nouze zachovat.
Jde-li to, konfliktu se vyhněte. Pokud můžete, volte takovou cestu/reakci, která ke konfliktu vůbec nepovede. Utíkejte! Nemůžete-li se mu vyhnout, získejte si “posilu”. Pokud je někdo v okolí, kdo by vám mohl pomoci, neváhejte jej oslovit s žádostí o pomoc. Ale pozor, snažit se oslovit hromadně dav se moc nevyplácí, protože všichni čekají, že pomůže “někdo jiný”. Je třeba oslovit vždy konkrétního člověka, je spíše pravděpodobné, že zareaguje. V napjatých situacích také pomůže, když vaši blízcí mají přehled o tom, kde jste, mít na ně např. rychlé vytáčení na telefonu apod.
Při pohybu v noci je dobré si dávat pozor na otevřené dveře, okna, rohy domů, křoví apod. - monitorujte své okolí a snažte se obcházet problematická místa. Mějte v ruce připravené únikové prostředky (pepřový sprej, paralyzér).
Nevstupujte do nevyrovnaného souboje. Čelíte přesile nebo silnému útočníkovi? Je lepší jim vyjít vstříc a nechat se okrást než se snažit za každou cenu bojovat. Zvažte možné zisky a ztráty a podle toho volte strategii boj/útek/kooperace.
Útočník je vždy ve výhodě. Jeho neomezují etické normy, právní důsledky, společenské zvyklosti apod. Vy ale musíte zachovat chladnou hlavu. Připravte se na “nečestný” boj, využijte pomůcek ve svém okolí (hoďte útočníkovi písek do očí apod.). Miřte mu na citlivá a bolestivá místa. Nebojte se udeřit, fyzicky se bránit. Dejte si jen pozor na to, aby vaše obrana přiměřená útoku. Zároveň se chovejte nečekaně, snažte se útočníka zmást, překvapit.
Prodlužujte vzdálenost mezi vámi a útočníkem. Čelíte-li útočníkovi, vaším cílem je být od něj dál než 120 cm (na délku kopu). Čím víc se od něj vzdálíte, tím těžší je pro něj provést fyzický útok a vy navíc můžete poznat jeho další krok (úmysl). Snažte se být vždy v prostoru a nenechte se zatlačit do kouta, ze kterého není úniku.
Došlo na fyzický boj, co teď? Máte-li zbraň, použijte ji, můžete-li použít nějaký předmět v okolí, využijte jej, házejte po útočníkovi předměty, zpomalujte ho. Udělejte ze sebe těžký cíl, klaďte útočníkovi do cesty překážky, buďte pro něj komplikovaným nepříjemným cílem. Snažte se také najít nějaký štít, který vám umožní se lépe bránit. Pokud jej to neodradí, snažte se udržet vzdálenost pomocí kopů, a to ideálně podpásových. Údery by měly být až poslední možností. Obecně nejlepší je používat krátké údery, špičkou prstů do očí, meziklíčkové jamky, dlaní do nosu, dlaní do brady, do genitálií, popř. kousání, štípání do odhalených částí těla. Jestliže ani to nezabere, lehněte si na záda a kopejte útočníka do kolenou – tak, aby se k vám nemohl přiblížit a zasáhnout vás do trupu nebo do hlavy.