Kuše

Kuše je zbraň jejíž historie sahá až do starověku, kdy se objevila v oblasti dnešní Číny a Koreje. V Evropě se stala jednou z nejvýznamnějších zbraní středověku, a ještě dlouho potom byla s oblibou využívána při lovu. Již před dlouhou dobou nahradily kuši coby bojovou nebo loveckou zbraň jiné vynálezy, na své eleganci a zajímavosti ale neztratila vůbec nic. Není proto divu, že se sportovní střelbě z kuše věnuje celá řada lidí a jejich počet neustále narůstá. Jednou z firem, která se výrobou moderních kuší zabývá, je EK Archery.

O značce

EK Archery je holandský výrobce kvalitních sportovních luků a kuší se sídlem v Eindhovenu. Společnost byla založena v roce 2015 jako evropská divize známého tchajwanského výrobce luků Poe Lang Archery Enterprise. Od té doby se EK Archery na trhu etablovala jakožto kvalitní značka tradičních střelných zbraní, samozřejmě v tom nejmodernějším provedení.

Společnost EK Archery si zakládá na tom, že svoji pozornost věnuje celému střelnému zařízení komplexně. Nevydává se cestou firem, které se chlubí dokonalým konceptem a konstrukcí svých kuší, přitom ale šetří na kvalitě zpracování jednotlivých konstrukčních dílů. Zákazníci se tak mohou spolehnout na to, že produkt, který si zakoupí, bude kvalitní ve všech směrech a bude jej charakterizovat dlouhá životnost.

Produkty EK Archery

EK Archery nabízí kuše v cenovém rozpětí v přepočtu od necelých dvou tisíc korun do patnácti tisíc korun. Je tak zřejmé, že mluvíme o zbraních v kategoriích „dobré“ až „špičkové“. Kuše od EK Archery mají na první pohled robustní konstrukci a také kvalita zpracování je na odpovídající úrovni i u kuší v nižších cenových relacích. Projevuje se tak pozornost, která je věnována kvalitě zpracování každé komponenty.

Nejvyšší třídu kuší EK Archery představuje špičková kladková kuše ACCELERATOR-410+, kterou charakterizuje absolutní přesnost i vysoká rychlost šípu. Pokud to se střelou z kuše myslíte vážně, je to pro vás opravdu dobrá volba.

Střední cestu představuje ACCELERATOR-370+, další kladková kuše ze stejné série. I ona naplní očekávání naprosté většiny sportovních střelců, kteří již od své kuše očekávají vysokou úroveň kvality přetavenou ve špičkovou přesnost i další parametry.

Začínající střelci zase ocení vlastnosti a snadné ovládání pistolové kuše COBRA Aluminum. Ta je charakterizována kovovým tělem, které přesně sedí v ruce i hladkým chodem všech mechanismů.

Samozřejmostí je i široká nabídka doplňkového vybavení včetně náhradních dílů či vaků na zbraně.

Z nabídky EK Archery si zkrátka a dobře vybere opravdu každý. Začátečníci i zkušení střelci v ní naleznou zbraň vhodnou přesně pro ně. Vilém Tell byl sice Švýcar a nikoliv Holanďan, kuše EK Archery by ale jistě ocenil.

Luky i kuše jsou nejstaršími bojovými i loveckými zbraněmi, které zůstaly oblíbené dodnes. Nicméně si v průběhu času prošly mnoha modernizačními procesy, dostalo se jim nových doplňků, například stabilizátorů, vypouštěčů, chráničů, měřidel, toulců i speciálních druhů šípů… Součástí kvalitního vybavení jsou také terče, vosky na tětivy i končíky na šípy apod.

Princip těchto zbraní spočívá v energii, kterou dodává uvolnění maximálně napnuté tětivy v kombinaci s ramenem daného luku nebo kuše. Obě disciplíny mají své silné i slabé stránky. Zkušení střelci tvrdí, že sám bez trenérských rad se člověk nedokáže naučit ani jedno. Ideálním základem je cca 50 hodin pod trenérským dohledem. Mělo by se s nimi střílet jen na bezpečných místech, střelnicích. Obecně se trenéři shodují na tom, že luk i kuše jsou koníčky náročnější na čas, vůli i investici. Luky jsou více oblíbené u milovníků tradice, ovšem není snadné s nimi dobře mířit a ovládat je. Kuše jsou jednodušší na pochopení ovládání, ale také náročné na přesné míření. Obě tyto střelné zbraně mají mnoho svých zastánců, kteří tvrdí, že zrovna ta či ona je vhodnější pro začátečníka. Nakonec ale hraje roli především účel, k jakému si zbraň střelecký nadšenec pořizuje, zvážit je dobré i stavbu těla (sílu v pažích) a finanční možnosti.

Střelba z kuše vyžaduje sílu v rukou, tak, aby nováček zbraň udržel relativně v klidu. I když má kuše mířidla, není snadné udržet stabilitu na terči. Spoušť se musí uvolňovat plynule, ale pomalu. Dvě zásadní věci jsou nikdy nenechávat prst (zejména druhé ruky) v dráze tětivy. Další důležitou zásadou je nestřílet naprázdno, neboť kuše by se tím zničila. Každá kuše vyžaduje specifický typ šípu, je potřeba s touto investicí počítat! Každý výrobce stanovuje, jakou minimální hmotnost musí šíp mít. Slabší kuše (do 150lbs) dokáží dostřelit stejně daleko jako silnější, ale letící šípy mají větší rozptyl, roli hraje každý závan, teplota i rozdíl na šípu… Při střelbě je také potřeba dát si pozor na zapadnutí tětivy šípu do zářezu. Kuše také potřebuje pravidelnou údržbu, po 20 ranách je potřeba mazat omotávku včelím voskem. Nedoporučujeme použití jiného typu mazadla. U kladkových zbraní je dále třeba dávat si pozor na synchronizované kladky – obě dvě musí být stejně natočené, upevněné. Začátečníci ideálně trénují na terčích vzdálených do 20 metrů. Od 20 metrů dále už se hodí puškohled („kušohled“) nebo např. hledí se světlo-vláknem, aby se střelec naučil lépe mířit. Celkově ale patří střelba z kuše mezi ty levnější střelecké sporty, obzvláště, pokud si dělá střelec omotávku tětivy sám (omotávka má životnost cca 400 výstřelů, chrání samotnou tětivu).

Pokud jde o lukostřelbu, jedná se o pravěkou disciplínu, která s námi vydržela až do dnešních dní. V minulosti byla schopnost zasáhnout cíl s dostatečnou přesností považována za známku prestiže. Obzvláště populární byla lukostřelba v Anglii, kde zůstává dodnes jedním z nejoblíbenějších národních sportů. Proto i dnešní moderní sportovní lukostřelba vychází z anglické tradice. Co se týče tradiční lukostřelecké disciplíny, existují její různé varianty, např. s tradičním vybavením. Z Anglie také známe dnes běžně používaný „longbow“, dlouhý luk. Jedná se o reflexní (klasický) luk vyráběný z jednoho typu dřeva.

Lukostřelba je zdánlivě snadným hobby, střílet z luku se může naučit i dítě (za dozoru dospělé osoby). Začátečníkům se doporučuje spíše reflexní luk, typ luku, který používali už naši předci. Kladkové luky sedí více na tělo a ovládat by je měli zkušenější střelci. Při výběru luku je potřeba zvážit napínací sílu luku v lbs (librách), napínací délku luku (v palcích) a délku luku samotného v palcích. Obecně platí, že čím je střelec vyšší, tím potřebuje delší luk. Nováčkům se doporučuje napínací síla do 25 lbs. Luk by měl být tím delší, čím větší má napínací délku. Roli také hraje, zda je střelec pravák nebo levák, je potřeba si pohlídat nastavení luku na správnou stranu. Investice do lukostřelby se prodraží v případě dokupování vybavení. Začátečníkům se může hodit například vypouštěč ke kladkovému luku, který chrání prsty, dále také chrániče předloktí a rukavice. Potřebné je také závaží a stabilizátor, které zajistí, že se luk po výstřelu předklání dopředu a chrání tak střelce proti zpětné ráně. Mířidla se začátečníkům spíše nedoporučují. Šípy by měli nováčci používat spíše dřevěné, ale vždy je potřeba dbát na radu výrobce. Některé šípy mohou být příliš dlouhé nebo naopak krátké, občas se mohou i zkřivit, může se jim namočit peří apod. Před samotnou střelbou je dobré si všechny šípy překontrolovat.

Ve výsledku by měl dát každý zájemce o střelbu lukem nebo kuší na svůj pocit a rozhodnout se pro takovou variantu zbraně, která jej více láká a také ho bude déle bavit. Obě disciplíny jsou náročné a bez tréninku se z nováčka kvalitní střelec nestane.

Doba pokročila a křížové výpravy už tak nějak nejsou v kurzu. To však nemění nic na tom, že by zbraně, které se v dávných dobách středověku používaly, ztratily na zájmu či atraktivitě. Naopak. Dalo by se říct, že v 21. století zažívají své znovuzrození na mnoha různých historických akcích, ale i v soukromých sbírkách mnoha nadšenců. Ty hlavní z nich si dnes přiblížíme v malém ohlédnutí.

Luk

V boji se používaly luky prakticky už od starověku a to na všech kontinentech. Jako výroba posloužilo ve většině případů jasanové, akátové, ale především tisové dřevo. Existuje ho několik druhů: „jednoduchý“ luk je nejběžnější, ten se ještě rozděluje na dlouhé a krátké poddruhy. Další je „dlouhý“ luk zvaný též longbow, který svou délkou dosahoval velikosti lidské postavy a v nejedné válce dokázal rozhodnout boj – Jan Lucemburský by mohl vyprávět. Třetí variantou je tzv. recurve typ se zahnutými konci ramen luku pro zlepšení efektivity nátahu. Moderní kladkový luk se používá spíš na sportovní lukostřelbu, ale i pro lov zvířat. Nejdelší zaznamenaný dostřel z luku činil cca 430 m, nicméně běžně se luk v boji používal na vzdálenost zhruba 200 m a méně.

Kuše

Zastarale také „lučiště“ nebo samostříl má své kořeny taktéž ve starověku, údajně se už vyskytovala v 5. stol. př. n. l. v Číně. Oproti luku umožňuje tětivu napínat s větší silou, k čemuž se občas používají i nápomocná zařízení jako páky a navijáky. Nevýhodou oproti luku je pak její hmotnost a zdlouhavější nabíjení. Dělí se na kuše pistolové, reflexní (tradiční podoba) a kladkové (moderní). Střela, tedy šipka, je samozřejmě kratší než šíp u luku a dostřel může mít až 180 m. Její oblíbenost byla nejrozsáhlejší ve středověku, kdy jako jediná zbraň společně s lukem dokázala na dálku zneškodnit rytíře ve zbroji a výcvik pro práci s ní byl také o poznání lehčí než u lučištníka.

Řemdih

Jeho oblíbenost byla v našich zemích nejvíc rozšířená hlavně v 15. století za husitů, kteří jej aktivně používali. A jak vlastně vypadá? Jde o ostnatou kovovou kouli (těch může být na jednom řetězu i víc) připevněnou k dřevěné násadě až jeden metr dlouhým řetězem. Jeho výhoda v boji spočívala v tom, že bylo obtížné ho blokovat štítem a na rozdíl od meče se síla nárazu nepřenášela do rukojeti. Zároveň pokud byl řemdih v pohybu (roztočený nebo v rozmachu), poskytoval svému majiteli i jistou ochranu. Nicméně i toto bylo kontraproduktivní, neboť pro rozmach potřeboval dostatek prostoru a to v bitvách nebylo pravidlem. Nevýhody se pak samy nabízí – hrozilo, že zasáhnete své spolubojovníky na rozdíl od nepřítele a ovládání tím pádem bylo těžší než u jiných pevných zbraní.

Palcát

Největší slávu u nás zažil v podobných časech jako řemdih a to za období husitských válek. Třeba vzpomenout, že vojevůdce Jan Žižka z Trocnova je na mnoha výjevech vyobrazován právě s palcátem v ruce. Jde o údernou ruční zbraň (a variantu kyje), která patřila do ruky především členům středověkého jezdectva a používala se tak až do 17. století. Sloužila k drcení plátů nepřítelova brnění a efektivní byla i při úderu na kroužkovou zbroj – způsobovala časté zlomeniny a zhmožděniny. Její oblíbenost ale sahá i za naše hranice, velmi si této zbraně vážili kozáci, kde byl řemdih symbolem moci, nebo Osmané.

Meč

Nejznámější zbraň světa, která utvářela dějiny, podobně jako luk, už od starověku, a teprve v průběhu novověku začala být vytlačována modernějšími palnými zbraněmi. Vyrábí se nejčastěji z kovů a jejich slitin (železo, ocel, bronz). Skládá se z jílce, křížové záštity a čepele, která bývá zpravidla přímá a dvojbřitá, tedy broušená po obou stranách a zakončená hrotem s rozpětím až 1,5 m. Podle meče se dříve dalo snadno poznat společenské postavení – vlastnictví této prestižní zbraně znamenalo, že její vlastník je z urozeného stavu rytířského a velmi pravděpodobně má určitý majetek. Uvědomili jste si například, že ryze středověký meč má vlastně tvar kříže, na kterém byl ukřižován Kristus? Meč byl samozřejmě používán už daleko dřív snad všemi etniky tehdejšího světa a prošel mnoha obměnami a úpravami. V dnešní době je meč používán především na historických akcích či tzv. larpech. Ani postupný ústup do historického pozadí mu však ani dnes neubírá na výjimečnosti a udržuje si svou symbolickou, ceremoniální i rituální funkci.