KŘESADLOVÉ ZBRANĚ

Křesadlové muškety, objevené na počátku 16. století v západní Evropě, představovaly revoluční krok ve vývoji palných zbraní. Nahradily starší doutnákové zbraně a nabízely rychlejší nabíjení, trvající zhruba 20 sekund. Do konce 17. století se staly hlavní zbraní pěchoty většiny evropských armád.

Křesadlové muškety měly jednotný design, s hladkým vývrtem hlavně a křesadlovým zámkem skládajícím se z ocílky, pánvičky a otočného kohoutu s křesacím kamenem. Tato zbraň dosahovala dostřelu kolem 100 metrů a často byla vybavena bajonetem. Vážila průměrně 5 kilogramů.

Proces nabíjení muškety zahrnoval nasypání střelného prachu do hlavně, umístění olověné kuličky a natažení kohoutu s křesacím kamenem. Stiskem spouště se kohout uvolnil, způsobujíc jiskry, které zapálily střelný prach a vystřelily kulku.

Nabíjení křesadlových mušket s sebou neslo řadu komplikací. Vadné nebo poškozené křesadlo, vlhkost a chybné výstřely byly běžnými problémy. Tyto zbraně se ukázaly nespolehlivé, zvláště za nepříznivých podmínek, a náchylné k poruchám. Chybné výstřely byly časté, zejména pokud se střelci nacházeli příliš blízko sebe, což mohlo vést k přenosu jisker mezi zbraněmi.